Zajoch blog

Pokračování o Aucklandu a okolí…

Když prší, tak prší…

Jedno krátké video, točeno z pokoje v City Lodge.

Western Springs

Pár minut autobusem od centra Aucklandu se nachází opravdový ráj na zemi. Obrovský park Western Springs. Ostatně hned na začátku jsem potkal malého soukmenovce…

» Číst pokračování zápisku «

Takže co jsem to vlastně v tom Aucklandu dělal? Ve čtvrtek 15.10.2009 jsem přijel do již zmíněného hostelu hrůzy, našel si jiné ubytování a šel spát. V pátek jsem odpoledne vyrazil do přístavu (galerie) a později jsem byl rád, že jsem se zase vrátil do postele. V sobotu bylo první kafe ze Starbucks a následné zjištění, že ani to mě do úplné pohody neuvede.

Albert Park

Po procházce centrem města a obhlídce přístavu bylo tohle první větší poznání, že na NZ je opravdu hezká příroda všude. Menší park umístěný pár metrů od mého ubytování, stačilo pouze překročit Queen Street. Hned první úžas způsobilo množství mohutných a krásných starých stromů. Dalším zjištěním pak byla nadměrná vlhkost v celém parku (zejména protože bylo po dešti). Překvapily ohromné kvetoucí strelicie. » Číst pokračování zápisku «

Za pár dní odjíždím z Aucklandu a tak jsem se rozhodl projít nějaké ty obchody na Queen Street. Nejvíc jsem se ovšem těšil, až si dojdu dát něco na rybí trh. Mnou navštěvovaný krámek Oceanz Seafood zrovna získal letos již třetí ocenění, takže nebyl důvod měnit (viz video reportáž).

Fish and chips

Jako první jídlo hned po příjezdu do Aucklandu jsem si dal klasiku – Fish and chips. Na výběr bylo několik druhů ryb – čtyři ze stálé nabídky,jedna ryba dne a nebo jakákoliv jiná dostupná ryba za příplatek 1.50 NZD. Já si nechal doporučit nejlepší volbu (a taky nejdražší, ale z běžné nabídky), což je prý snapper (česky chňápal).

» Číst pokračování zápisku «

Během pár dní jsem vyzkoušel tři různá ubytování. V prvním jsem pobyl na pokoji tři minuty, v druhém tři dny a v posledním tři týdny. Byl v tom takový rozdíl? Jednoznačná odpověď – ano!

Conor’s Topfloor Hostel

Před tímto hostelem vyloženě varuji. Má sice nízké ceny, ale ne o tolik, aby se pobyt v této špinavé a smradlavé díře vyplatil. Cena byla 30 NZD za noc v pokoji pro jednoho.

Surf’n'Snow Backpackers

Pár metrů od předchozího hostelu. Nebýt v absolutní nouzi, asi bych tam vzhledem k podmínkám také nešel. Absolutně malý pokoj (postel a metr ke dveřím) bez okna a s nefunkční klimatizací (takže si představte ten vzduch, pokud tam nějaký zrovna byl), tvrdá postel (mříže a na nich totálně proleželá tenká matrace, takže se dalo spát jen na jedné straně). Naopak potěšily absolutně čisté sprchy a záchody, ač tedy na chodbě, pro celé patro. Za 58 NZD na noc ale naprosto neodpovídající. Ještě jsem dostal skvělou slevu, na jednu kartu, co jsem získal v hostelu ve Stockholmu. Celý dolar z každého dne.

Domluva na recepci anglicky nemožná, pokud není přítomna „šéfka“, tedy Indka, která ovládá základy angličtiny a rozezná mezi přáním koupit si přístup na internet (1 hodina za 4NZD)  a objednat si pokoj. Poloha absolutně v centru, pár metrů od Sky Tower.

City Lodge

Na webových stránkách mají napsáno: „The Best Budget Hotel in Auckland City“. A já to potvrzuji, stejně jako několik udělených ocenění. Když jsem se sem dostal, strašně jsem litoval, že jsem si tohle ubytování nerezervoval ještě v Praze a více se výběru nevěnoval.

» Číst pokračování zápisku «

Super Shuttle mě vysadil uprostřed Wellesley Street, kde se nacházelo moje ubytování - Conor’s Topfloor Hostel. Vybíral jsem poměrně rychle, podle lokace a ceny. Web vypadal celkem solidně a fotky taky nenaznačovaly, že se jedná o nějakou díru. Rezervaci jsem měl jen na týden. Plánoval jsem překonat během prvních pár dní jetlag a pak se rozhodnout co dál.

Statečně jsem sledoval šipky až k výtahu. Nad jeho dveřmi byla cedule, že hostel je v pátém patře a dveře výtahu se otevírají manuálně. Ok, přijel výtah, vystupující člověk otevřel mříž a těžké dveře… já nikdy nic takového neviděl, tak jsem chvíli koukal, nastoupil a zmáčkl požadované páté patro. To bylo stejně jediné dostupné, pokud nepočítám přízemí.

» Číst pokračování zápisku «

Blížíme se k letišti v Aucklandu a budeme během několik minut přistávat. Co se týče počasí, bohužel silně prší. A taky pršelo, ale to jsem pocítil až mnohem později. Letadlo přistálo a já jsem byl celkem šťastný, že už je to za mnou a že za chvíli budu ležet v posteli. Nevěděl jsem, co přesně čekat od celní kontroly. V letadle nám rozdali menší formulář, který obsahoval asi 30 políček, co jsme měli vyplnit. Od jména, adresy atd, až po otázky typu jaké země jsem v posledních měsících navštívil, kolikrát jsem byl v lese, jestli převážím výbušniny, nebezpečné předměty, zakázané potraviny, jestli jsem si zavazadla balil sám a já nevím co všechno ještě.

Po výstupu z letadla vytvořili piloti a letušky jednu dlouho řadu, která se během výstupu cestujících celou dobu ukláněla, usmívala a se všemi loučila. Když jsem procházel z konce letadla dopředu k východu, pozoroval jsem ten neuvěřitelný bordel a spoušť, co po ctěných cestujících zůstala. Nechtěl bych to uklízet ani za milion.

Následovala cesta přes několik free shopů (jinudy to prostě nešlo). Každých pár metrů bylo varování, co všechno se do země nesmí přivézt a k dispozici byly koše s tipem, že tady je poslední šance to ještě bez problémů a pokuty/zadržení vyhodit. Ač jsem si žádné jídlo nevezl, celkem jsem začal uvažovat, jestli jsem si omylem něco zakázaného nedovezl, protože design nápisů vypadal celkem strašidelně

V první hale probíhala kontrola dokladů a pohovor s celníkem. Obrovské prostory, které byly rozdělené na dvě půlky dlouhou řadou přepážek. Naštěstí jsem byl celkem vepředu, takže jsem nemusel moc dlouho čekat, na rozdíl od těch, co se přišourali jako poslední. Přede mnou byl nějaký asiat, co měl nejlepší léta už za sebou. Když na něj přišla řada, postupně zmizel celníkovi úsměv a vypadlo to, že je někde problém. Ve vedlejších řadách už prošlo několik lidí a tady pořád nic. Nakonec jsem se po více jak 10 minutách čekání dostal na řadu.

» Číst pokračování zápisku «